Když duše promlouvá skrze tělo – moje cesta k Zumbě

Do r. 2011 jsem si myslela, že nejdůležitější je mít v pořádku duši, aby fungovalo celé tělo. A tak jsem veškerou svou energii a pozornost směřovala právě tam. Chodila na různé přednášky, semináře, meditační večery, četla knihy a sebevzdělávala jsem se v oblasti duchovní. Tato cesta mi dala opravdu hodně, protože jsem si na vlastní kůži mohla vyzkoušet, že když svůj vnitřní svět hýčkám a dávám mu dostatečnou pozornost, tak se mi skutečně může dařit ve všem na mé životní cestě.

V letech 2008-2011 jsem vytvořila cyklus přednášek Cesty k harmonii, které vznikly jako přirozená součást mé cesty, kdy jsem měla jsem velkou potřebu dělit se o své poznatky s druhými. Bavilo mě to, ale vnitřní dlouhodobé uspokojení jsem necítila a paradoxně jsem se cítila více odpojená od druhých než naopak.

V r. 2011 přišla do mého života Zumba, tedy styl cvičení, kde mohu skrze tělo vyjádřit, kdo jsem a co chci v přítomném okamžiku být. A čím více jsem ji dělala, tím více jsem cítila spojení se sebou i s druhými. Zumba mi najednou dávala trvalý pocit radosti a vnitřního štěstí. Do svých hodin jsem začala implementovat vše, co jsem potřebovala já, tedy já žena (tělo) a já duše.

Tělo potřebovalo tančit, jásat, radovat se, vybíjet se, ale i se zaměřovat na partie, které se při klasické Zumbě navíc neposílí. Kromě posilování jsem cítila nárůst kondice a spojení se svou ženskou podstatou skrze vědomé uvolňování pánve a skrze cestu z mechanických pohybů do těch jemných ženských. Na jedné straně tedy aktivní svalový důraz, na druhé straně ten jemný krouživý ženský. Úplně jsme začala cítit, že to je přesně ono co potřebuji – propojit všechny živelné energie v sobě. A čím více jsem obstarávala své tělo, tím přirozenější mi bylo zařazovat do mých hodin i péči o svůj vnitřní prostor.

A ženy najednou začaly chodit a hledaly inspiraci a přicházely mi zpětné vazby o pozitivním dopadu na jejich životy.

A já si opět uvědomila, že jsem se dostala blízko k tolika ženám skrze tělo, tedy duše promlouvala tělem.  

Když jsem na svých hodinách cítím propojení všech v jedno. Péčí o tělo to začalo, péče o duši se nenásilně přidala a já už vím, že to nejde oddělit. Najednou jsem začala více chápat větu „miluj se bezpodmínečně, přijmi se taková jaká jsi“.

Když jsem se zaměřovala pouze na svou duchovní podstatu, chápala jsem všechny ty teorie o sebelásce, dokázala jsem o tom hodiny mluvit a občas se k tomu stavu přiblížit, ale až když jsem zahrnula do své pozornosti i tělo, začalo mi to dávat teprve smysl. Teď už bych si jen přála, abych to mohla skutečně žít a pomalu odbourávat své staré návyky a zlozvyky, které mám nastavené v mysli.

Děkujme každý den tělu za jeho dokonalost, za všechny ty samozřejmé úkony, které pro nás nezištně a bezpodmínečně dělá. Učme se od něj dělat to samé pro svou duši. Kdykoliv nás naše vnitřní dítě volá, nenechme ho čekat a nehledejme co je špatně, ale bezpodmínečně přijmeme to co je. Zpětnou vazbou nám bude dobrý pocit v těle, ukotvení svého vnitřního světa v tom hmotném.  

(Tento článek jsem napsala v r. 2014, ale má zde své místo i dnes)

Charitativní zumba pro Dlouhou cestu, r. 2014
S respektem a pokorou k jedinečnosti a příběhu každé z nás, povzbuzuji ženy k odvaze, najít ve svých příbězích zdroj síly, tvořivosti a smysluplnosti. Můj příběh si můžete přečíst zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.