Odpouštím pro svůj klid

Odpuštění je běh na dlouho trať…

Když nám zemřela dcera a všichni věděli, že to bylo zpochybení doktorů (dokonce první slova porodní asistentky hned po oznámení, že naše dítě nežije byla „klidně nás můžete žalovat“) a blízcí (rodina a přátelé) nás naváděli k podání žaloby…

My jsme se s Petrem rozhodli, že to neuděláme, že odpustíme a půjdeme dál.. tenkrát jsem ve svém duchovní vývoji udělala neuvěřitelný skok a spousty věcí pochopila.. díky odpuštění jsem cítila velkou úlevu a klid…

Ovšem po sedmi letech mě téma opět dohnalo a já v sobě měla výčitky, že jsem tenkrát nic neudělala, že jsem za sebe a dceru nijak nebojovala, že jsem to nechala „jen tak“… i to muselo přijít, abych skutečně zjistila jak chutná skutečné odpuštění a jak to není jednoduché a jak to může v tom procesu opouštění bolet…

Ještě jsem v procesu, ale na ten pocit osvobození se těším…

psáno v r. 2017, dnes už jsem zase o kousek dál…

S respektem a pokorou k jedinečnosti a příběhu každé z nás, povzbuzuji ženy k odvaze, najít ve svých příbězích zdroj síly, tvořivosti a smysluplnosti. Můj příběh si můžete přečíst zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.